Vydáno: 15. 9. 2016  /   Aktualizováno: 15. 9. 2016
Blogy
Nadčasová Alžběta II.
Původně vůbec neměla být královnou, přesto v pětadvaceti usedla na trůn. A ze sladké podceňované princezny se proměnila v jednu z nejrespektovanějších žen světa, která letos oslavila devadesátiny a vládne už celých 64 let.

Keňa, 6. únor 1952. Britská princezna Alžběta s manželem nocuje v hotelu Treetop, který je vybudovaný přímo v korunách pralesních stromů. Obklopuje ho jezírko, z nějž chodí v noci pít sloni. Mladá šlechtična netuší, že jí právě v Londýně umírá otec. Ráno ještě dalekohledem pozoruje nosorožce, posnídá míchaná vejce a slaninu, sleze po houpajícím se provazovém žebříku dolů a nadšeně slíbí zdejšímu personálu: „Sem se zase vrátím!“ Jenže odpoledne už tuhle pětadvacetiletou ženu vyděsí na cestách zpráva, že už nemá tátu. A hlavně že se stala panovnicí Spojeného království.

„Já a královna?“
Jedna z nejslavnějších žen světa se narodila 21. dubna 1926 v Londýně jako nejstarší dcera prince Alberta (pozdějšího krále Jiřího VI.) a jeho ženy Alžběty. Její příchod na svět byl na tu dobu celkem neobvyklý: narodila se totiž císařským řezem. Místo s panenkami si dívka hrála s plyšovými poníky a cínovými vojáčky, milovala psy, ve čtyřech letech začala jezdit na koni, skákala do zahradních jezírek nebo se válela v bahně a ze všeho nejvíc nenáviděla vyšívání… „O čem sní princezny? Dokud jsou malé, tak prý o takových věcech jako jet metrem a autobusem, koupat se ve veřejném bazénu a být skautkou,“ píše o budoucí panovnici Anastázie Harris v knize Alžběta II., pracující žena (vydala Mladá fronta). Všechny tyhle sny si Lilibet rychle splnila, a to i když ji do metra musel doprovázet bodyguard a do skauta ji jako princeznu vůbec nechtěli vzít. Malou dobrodružku se nikdo nesnažil příliš krotit – jako o budoucí královně se o ní totiž ze začátku vůbec neuvažovalo, přímým následníkem trůnu byl její strýc. Jenže ten po necelém roce abdikoval a královskou korunu si místo něj nasadil Lilibetin otec Albert.

Recept na štěstí
Manžela si Alžběta vybrala už ve svých třinácti. Při prvním setkání s hezkým a vtipným důstojníkem britského námořnictva Philipem Mountbattenem se prostě rozhodla: Ten bude můj. Kašlala na to, že se to urozeným rodičům nelíbí. Krátce po svatbě v roce 1947 jim upřímně napsala: „Philip je anděl. Chováme se, jako bychom k sobě patřili už celé roky.“ I její vyvolený na veřejnosti zamilovaně tokal: „Ona je to jediné na světě, na čem mi záleží.“ Jenže když začala jeho mladá choť panovat, bylo po harmonii. Hlavně zpočátku totiž Philip těžko nesl, že plní pouhou roli královského manžela. Štvalo ho, že musí chodit několik kroků za ní a že jejich čtyři děti nosí manželčino příjmení Windsor. Mockrát se objevily drby o jeho záletech, ale ani Alžběta nezůstala pozadu. Spoustu času totiž trávila s lordem Porchesterem, který pečoval o její koně a za kterého ji rodiče chtěli původně provdat. Dokonce se spekuluje, že právě on je otcem prince Andrewa. Ale ať už je skutečnost jakákoliv, královský pár k sobě stále chová vzájemnou úctu. „Můj manžel mi celé ty roky dodával sílu, zůstával se mnou a já mu dlužím víc, než kdy přizná,“ prohlašuje Alžběta II. A jejich recept na šťastný vztah? „Rozdílné zájmy,“ tvrdí zase s nadsázkou vévoda. „Aspoň se o nich nehádáme.“ Svůj podíl mají určitě i oddělené ložnice. Královnina sestřenice lady Pamela Hicks jejich výhodu vysvětluje následovně: „Nemusíte se nechat obtěžovat chrápáním toho druhého nebo tím, že do vás šťouchá nohou. A když zatoužíte po něze, vždycky si můžete lehnout spolu.“

Všechno se naučíte
Když Alžběta II. v pětadvaceti usedla na britský trůn, celý svět ji podceňoval. Byla tak mladá a křehká, působila plaše, řečnění na veřejnosti jí moc nešlo. Ale kralování ji přesto bavilo. „Musíte se naučit hájit sami sebe a to, v co věříte, a občas, promiňte mi ten výraz, někomu nakopat zadek,“ nechala se slyšet. Vedení britského impéria pojala jako svoji povinnost. „Práce je daň, kterou platíme za své místo na světě,“ zní její heslo. „Zaskočila všechny tím, že odmítala být jen na ozdobu. Vstávala brzy ráno a každý den se prokousala několika červenými kufry vládních dokumentů a hlášení. Mizerně vzdělaná, ale inteligentní – královna má skvělou paměť,“ dočtete se v knize Anastázie Harris. „Ze všeho nejdůležitější je školení. Když se necháte správně zaškolit, dokážete hodně,“ tvrdí s úsměvem dnes respektovaná panovnice.

Královna automechanička
Milovnice výrazných rtěnek, závodních koní a psů plemene velškorgi, čtenářka detektivek a vášnivá fotografka – to všechno je Alžběta II. A taky obdivovatelka techniky. Třeba svůj první e-mail poslala už v roce 1976 z britské armádní základny a roku 1997 podpořila vznik webových stránek Buckinghamského paláce. Královna má momentálně i svou facebookovou stránku, ale není dovoleno do ní „šťouchat“. A tím výčet jejích dovedností rozhodně nekončí – tahle superžena totiž umí řídit náklaďák nebo vyměnit svíčku v autě – za druhé světové války si totiž udělala kurz pro automechaniky. Přitom všem se nebojí měnit svět. V březnu 2004 například uspořádala v Buckinghamském paláci první společenskou událost určenou jen ženám: setkání Women of Achievement. V šedesátých letech si pustila do soukromí televizní štáb, aby vznikl dokument Royal Family. Jako jednu z mála hlav státu ji miluje a obdivuje celý svět, třeba v Britské Kolumbii se jí přezdívá Matka všech lidí, na Novém Zélandu ji zase v maorštině něžně nazývají Kotoku, což v překladu znamená bílá volavka. Na britském trůnu sedí už 64 let. Proč je tak oblíbená? „Královnin dvůr žije nadčasovým životem. Nebrání se přijímání nových, moderních věcí, metod a technologií, ale současně nevyhazuje a nezatracuje staré. Naopak, snaží se všechny doby propojit,“ nabízí jedno z vysvětlení historička umění Michaela Košťálová v knize Ze zákulisí života královny Alžběty II. (vydal Petrklíč). Královna se pořád snaží všechno dělat naplno, vychutnat si každý den. Její heslo: „Hezké vzpomínky jsou naší druhou šancí na štěstí.“

Autor: Cosmopolitan
Foto: shutterstock

Další články z rubriky

Nedávno mě na blogu Denisy Říhy Palečkové zaujal článek, ve kterém se  autorka a známá lektorka intimní komunikace zamýšlí nad zkušenostmi ze své desetileté praxe. „Potkala jsem desítky žen, které se svému muži snažily roky něco důležitého sdělit. Že jim něco vad...(Pokračování...)
Maja je krásná. Její máma hrdě sleduje, jak šikovně zkouší stavět z kostek. „Jsi šťastná?“ ptám se, i když vidím, že je. Maje jsou téměř dva roky, se svými rodiči žije však teprve pár týdnů. Maju neboli Marii adoptovali. „Další měsíc, kdy se to...(Pokračování...)
1. První zmínky o makronkách se objevují v italských klášterních spisech z 9. století. Benátští mniši tehdy křehké cukrovinky nejen sami vyráběli, ale i prodávali. Šlo o jednotlivé kousky „sušenek“ z bílků a mandlové mouky – bez příchuti...(Pokračování...)
Když Lisa Eldridge, dvaačtyřicetiletá, uznáváná make-up artistka a hvězda beauty tutorialů prohlásila, že rozmach sociálních médií je tím nejlepším, co se ve světě zkrášlování kdy přihodilo, stala se u svých vrstevníků terčem posměchu. „Ani mi o tom nemluvte,“ odsekla...(Pokračování...)
Tahle sladce vonící popínavá rostlina s chomáčky bílých květů pochází z tropických a subtropických oblastí. V mírném podnebí by původní odrůda nepřežila, ale její věhlas se do chladnějších oblastí rozšířil natolik, že podnítil botaniky k vyš...(Pokračování...)

Mohlo by se Vám líbit

Ať už jsme superhvězdou červených koberců nebo „obyčejným“ smrtelníkem něco máme všichni společné. Nikdo nežijeme věčně a naše zdraví...
© 2013 Bauer Media Praha v.o.s., www.stratosfera.net | online inzerce | předplatné časopisů | kontakt
JenProKrásu.cz - Vše, co žena potřebuje vědět, aby byla krásná