Vydáno: 10. 4. 2017  /   Aktualizováno: 10. 4. 2017
Blogy
Zatočte s pocitem viny
Proč si pořád něco vyčítáte, litujete svých činů a užíráte se? Víme, kdy je nejlepší zamáčknout pocit viny hned v zárodku a co můžete z výčitek vytěžit.
Čtěte více: výčitky, pocit viny, vina

Občas vám může připadat, že ať uděláte cokoli, následuje pocit viny. Po obědě si dáte čokoládový dort a vzápětí si vyčítáte, že jste té kalorické bombě neodolala. Ve výprodeji si koupíte tričko a ještě než vyjdete z obchodu, už vám hlavou běží, že podobných máte doma už pět a šesté vůbec nepotřebujete. Skoro každá žena se každý den kvůli něčemu cítí provinile. Například matky zažívají pocit, že svou roli nezvládají, mnohem častěji než otcové. Je to tím, že ženy jsou na sebe přísnější než muži. Už v dětství holčičky dodržují pravidla ochotněji než chlapečkové, snaží se potěšit autority, a kdykoli udělají chybu, zažívají pocit studu, trapnosti a viny. Muži si dokážou snadněji zdůvodnit, proč zhřešili, anebo si pomyslí: „A co má být?“ V dospělosti místo rodičů nebo učitelů chcete potěšit sama sebe. Představujete si, jak byste se měla ideálně chovat: jíst zdravě, dobře vycházet se všemi lidmi kolem sebe, neutrácet za nesmysly, mít vysportovanou postavu, úspěšnou kariéru. Jenže touha po dokonalosti způsobuje, že jste věčně vynervovaná. Přitom dlouhodobý pocit viny škodí zdraví. Způsobuje totiž stres, a ten vám odsává fyzickou i duševní energii. Když vás provází denně, dokonce může odstartovat depresi. „Štěstí je především a nad všemi věcmi tichý, radostný a jistý pocit nevinnosti,“ napsal slavný dramatik Henrik Ibsen a měl pravdu. Samozřejmě to neznamená, že kdykoli vás zachvátí pocit viny, měla byste ho ignorovat nebo nelítostně zamáčknout hned v zárodku. Právě naopak, popření nepříjemných emocí by vám vůbec nepomohlo. Pokud jste někomu ublížila, třeba jste byla zlá na matku, poslala dál drb o kamarádce, hodila svoji chybu na kolegyni nebo vás partner přistihl při nevěře, pocit viny je dokonce úplně správný. Dokazuje, že máte svědomí a umíte převzít zodpovědnost za svoje činy. Vina je sice jeden z nejotravnějších pocitů, ale když si ho ve výše uvedených případech připustíte a zamyslíte se, pomůže vám posunout se dál. Zeptejte se sama sebe: Proč se cítím tak mizerně? A když si ujasníte důvod, pokračujte ve zpytování svědomí: Proč jsem tu chybu udělala? Může ta situace mít i nějaká pozitiva? Co jsem mohla udělat jinak? Pocit viny vám pomůže rozeznat svůj omyl a poučit se z něj. Takže vám vlastně prospěje a obohatí vás, ovšem jedině za předpokladu, že se v negativních pocitech nebudete masochisticky rochnit! „Je dobré uvědomit si, že každý se můžeme zmýlit, udělat chybu, ale důležité je postavit se k ní konstruktivně. Znamená to převzít zodpovědnost za chybu a především za její důsledky, a zvážit, zda je něco, co v současné chvíli můžeme udělat pro nápravu, pro zlepšení situace. Pokud něco takového je, udělejme to. Pokud už nic udělat nemohu, měla bych si uvědomit, že minulost již nezměním,“ vysvětluje psychoterapeutka Martina Frintová z pražské poradny Santea. „Určitě je dobré omluvit se těm, kterým jste ublížila, a nabídnout svou pomoc a případné řešení situace.“ Vyplatí se vám, když se naučíte rozlišovat normální a destruktivní vinu. Jestli se třeba cítíte mizerně kvůli něčemu, co nemůžete ovlivnit (třeba proto, že chystáte svatbu, zatímco vaše nejlepší kamarádka už dva roky nemůže najít partnera), nebo kvůli zcela pochopitelnému činu (na poslední chvíli jste odřekla účast na dámské jízdě, protože vám připadalo, že na vás leze chřipka), jde zřejmě o příznak nízkého sebevědomí. A pokud se v duchu neustále bičujete za maličkosti, jako je vynechaná hodina spinningu, přibraný kilogram nebo nákup zbytečnosti, vlastně sama sobě bráníte ve spokojenosti. Jen proto, že si neustále něco vyčítáte, se z vás nestane lepší člověk. Naopak jste vynervovaná, úzkostlivá a schází vám elán. Čtěte, jak se ubráníte pádu do těch nejobvyklejších pastí:

1. pocit viny:
„Jsem špatná kamarádka.“

Pocity viny vůči přátelům zažívají spíš ženy než muži. Jste emocionálnější a v přátelství dodržujete spoustu pravidel, se kterými si muži hlavu nelámou. Mrzí vás, že jste zapomněla na kamarádčiny narozeniny, nedala jí dost hezký dárek, neodpověděla na esemesku, zrušila sraz, nebyla jí dostatečnou oporou, když ji opustil přítel… Důvod se vždycky najde. V první řadě si uvědomte, že nemůžete přebírat zodpovědnost za štěstí druhého člověka.
Zjistěte, co doopravdy cítíte: Za pocitem viny se může schovávat jiná emoce. Třeba si vyčítáte, že kamarádce nezvedáte telefon, jenže ve skutečnosti vám vadí, že na vás přítelkyně neustále sype svoje problémy a ty vaše ji vůbec nezajímají. Nebo se vaše kamarádka chová majetnicky a vy prostě potřebujete větší odstup. Jakmile pochopíte svoje skutečné důvody, uleví se vám.
Posuňte se v čase: Představte si, že si šíleně vyčítáte, že jste nešla na oslavu narozenin své nejlepší přítelkyně. Nejdřív se sama sebe zeptejte, jak hrozný vám teď váš čin připadá. Pak si představte, že uběhlo pět let a vy na tenhle svůj prohřešek vzpomínáte. Pořád vám připadá tak hrozný? A co za deset let? Za opravdu velké provinění se lidé stydí a kají do konce života. Když vám nějaká chyba už za rok připadá jako prkotina, pak to opravdu prkotina byla.
Buďte k sobě laskavá: Jestli jste třeba zapomněla, že má přítelkyně narozeniny, zeptejte se sama sebe na důvod. Nejspíš jste byla unavená nebo přepracovaná. Rozhodně to není důkaz, že kamarádku nemáte ráda.

2. pocit viny:
„Nemám dobrou fyzičku.“

Vysoustružené tělo je považováno za svůdnější než kyprá postava, takže se spousta žen v duchu proklíná, že pravidelně nechodí běhat nebo už zase vynechaly hodinu spinningu. Je samozřejmě fajn mít pevné tělo a být fit, takže v tomhle případě proti pocitům viny bojujte akcí.
Buďte vytrvalá: Byla by škoda vykašlat se na pohyb proto, že máte jenom deset volných minut. Na spinning sice zajít nestihnete, ale zvládnete svižnou procházku nebo několikrát vyběhnout schody. Předejdete pocitu viny a zvyknete si, že nedostatek času není výmluva.
Začněte znovu: Pokud jste si naplánovala, že půjdete obden běhat, a pak jste celý týden vynechala, možná máte sklon povědět si: „Kašlu na to.“ Místo toho si připusťte, že všechny plány prostě nemůžou vyjít a všechna předsevzetí se nedají dodržet. Od zítřka zase začněte běhat každý druhý den.
Měňte zátěž: Nemusíte denně odstřikovat pot. Střídejte náročné posilování s protahováním při józe nebo pilates. Po každém náročném cvičení by měly následovat dvě pohodovější aktivity. A každé čtyři dny úplně odpočívejte. Jestli si na tělocvičnu nepotrpíte, dělejte prostě to, co vás baví: jezděte na kole, choďte pěšky, plavejte, jezděte na koni. Jakýkoli pohyb se počítá.

3. pocit viny:
„Jím špatně.“

Když si dva dny vyčítáte, že jste u televize spořádala celý sáček chipsů a tabulku čokolády, nijak tím nezvýšíte pravděpodobnost, že začnete jíst zdravě. Vychutnávejte si každé sousto: u jídla nikdy nedělejte nic jiného. Nedívejte se na televizi, nepracujte, nečtěte si. Kdykoli si dáte do pusy sousto, myslete jenom na něj a užívejte si, že si pochutnáváte. Pak nehrozí, že se přecpete, aniž byste si pořádně uvědomila, kolik jste toho spořádala.
Poznejte své slabiny: Pište si seznam všeho, co jste snědla a jak vám pak bylo. Dělejte to ze zvědavosti, ne proto, abyste sama sebe kritizovala. Nejspíš zjistíte, že vám po chipsech, hamburgerech nebo hranolkách nebylo zrovna nejlíp. Ujasněte si, kdy nezdravé věci jíte a proč. Jak by se tomu dalo předejít? Co si třeba k televizi si nosit talíř plný nakrájené zeleniny?
Neplýtvejte: Noste si zbytky od večeře do práce k obědu, lehce ovadlou zeleninu nakrájejte do polévky a zamyslete se, než koupíte něco, co už doma máte. Když máte poloprázdnou lednici, je větší šance, že se nebudete přejídat.

4. pocit viny:
„Moc utrácím.“

Když jste byla malá a žadonila o věci, rodiče vám nejspíš často odpovídali: „Nebudeme utrácet“ nebo „To si teď nemůžeme dovolit“. Máte tedy v mysli zakódováno, že vydávat peníze je špatné, dokonce i když to děláte s rozmyslem.
Rozhodněte se sama: Pokud pracujete, vyděláváte a máte trochu peněz bokem, proč byste si občas nedopřála hezké boty nebo letenku do Paříže? Povězte si: „Zasloužím si to.“ Jestli jste ovšem v mínusu a koupila jste si dovolenou na dluh nebo jste si pořídila kabelku z peněz na nájem, pak je pocit viny zcela na místě a vyplatí se mu naslouchat.
Mějte dlouhodobý plán: Místo abyste každý měsíc roztočila výplatu za drobné požitky, šetřete na něco velkého, po čem toužíte. Když si odřeknete boty, abyste měla na dovolenou u moře, nebude vás to mrzet.
Myslete na sebe: Ženy mají sklon hýčkat své blízké. Když pak ale uděláte radost sama sobě, cítíte se provinile. Místo abyste si nové šaty vyčítala, oslavte je.

5. pocit viny:
„Škodím přírodě.“

Všude slyšíte, jak skoro vším, co děláte, zatěžujete životní prostředí. Letadla vypouštějí emise, kamiony vozí sem a tam jídlo, místo aby lidé kupovali místní výrobky, oceány jsou plné plastů… Když se ponoříte do úvah o ekologii, padne na vás deprese.
Maličkosti se počítají: Než abyste uvažovala negativně a vyčítala si, že se dopravujete na dovolenou letadlem nebo si sama nepěstujete rajčata, zamyslete se, co pro přírodu můžete udělat. Třeba od teď odmítejte v obchodech plastové tašky nebo jezděte do práce na kole.
Pomáhejte: Každý může trochu změnit svět. Zapojte se do sázení stromů, úklidu parku nebo třeba pomozte organizaci Greenpeace zorganizovat v místě vašeho bydliště ekologickou výstavu, víc najdete na greenpeace.org/czech/cz pod odkazem Zapoj se. Když vás pocit viny přiměje udělat dobrou věc, pak měl smysl.

Autor: Cosmoplitan
Foto: shutterstock

Další články z rubriky

Nedávno mě na blogu Denisy Říhy Palečkové zaujal článek, ve kterém se  autorka a známá lektorka intimní komunikace zamýšlí nad zkušenostmi ze své desetileté praxe. „Potkala jsem desítky žen, které se svému muži snažily roky něco důležitého sdělit. Že jim něco vad...(Pokračování...)
Maja je krásná. Její máma hrdě sleduje, jak šikovně zkouší stavět z kostek. „Jsi šťastná?“ ptám se, i když vidím, že je. Maje jsou téměř dva roky, se svými rodiči žije však teprve pár týdnů. Maju neboli Marii adoptovali. „Další měsíc, kdy se to...(Pokračování...)
1. První zmínky o makronkách se objevují v italských klášterních spisech z 9. století. Benátští mniši tehdy křehké cukrovinky nejen sami vyráběli, ale i prodávali. Šlo o jednotlivé kousky „sušenek“ z bílků a mandlové mouky – bez příchuti...(Pokračování...)
Když Lisa Eldridge, dvaačtyřicetiletá, uznáváná make-up artistka a hvězda beauty tutorialů prohlásila, že rozmach sociálních médií je tím nejlepším, co se ve světě zkrášlování kdy přihodilo, stala se u svých vrstevníků terčem posměchu. „Ani mi o tom nemluvte,“ odsekla...(Pokračování...)
Tahle sladce vonící popínavá rostlina s chomáčky bílých květů pochází z tropických a subtropických oblastí. V mírném podnebí by původní odrůda nepřežila, ale její věhlas se do chladnějších oblastí rozšířil natolik, že podnítil botaniky k vyš...(Pokračování...)

Mohlo by se Vám líbit

Klidně si kormidlujte vztah po svém, ale tyhle rady berte vážně. Platí totiž pro každou dvojici.
Pohádala jste se s přítelem a teď si to vyčítáte. Kvůli zrušené schůzce se kamarádce stydíte podívat do očí. A ty chipsy už jste v...
Můžou být jedněmi z mnoha, ale i těmi osudovými. Děláme je všichni, ačkoli o nich víme. Bylo by tedy záhodné se jich vyvarovat.
© 2013 Bauer Media Praha v.o.s., www.stratosfera.net | online inzerce | předplatné časopisů | kontakt
JenProKrásu.cz - Vše, co žena potřebuje vědět, aby byla krásná