Vydáno: 30. 5. 2017  /   Aktualizováno: 30. 5. 2017
Blogy
Než si vezmete cizí dítě
Napadlo vás, že obohatíte svou rodinu o bytost, kterou přivedl na svět někdo jiný? Přiblížíme vám, jaké to je.
Čtěte více: rodina, dítě, adopce, odvojení

Maja je krásná. Její máma hrdě sleduje, jak šikovně zkouší stavět z kostek. „Jsi šťastná?“ ptám se, i když vidím, že je. Maje jsou téměř dva roky, se svými rodiči žije však teprve pár týdnů. Maju neboli Marii adoptovali. „Další měsíc, kdy se to nepovedlo. Další krev v kalhotkách s poselstvím, že za devět měsíc opět nebudu máma a Pavel nebude táta. I když naděje umírá poslední, je těžké ji uchovávat jako reálnou,“ líčí čtyřiatřicetiletá Lada, Majina adoptivní matka. „Vcelku brzy bylo jasné, že se nám s manželem vzhledem k zdravotnímu stavu nepodaří mít děti přirozenou cestou, tak jsme se rozhodli pro umělé oplodnění. Ale je pravda, že ani v tom směru nám lékaři nedávali hned zpočátku velkou naději. A skutečně ani v jednom ze dvou absolvovaných cyklů se to nepovedlo. Navíc po tom druhém u mne nastaly obrovské komplikace po hormonální léčbě a bylo evidentní, že potřetí už to nedám. Jednou večer jsem takhle seděla v křesle zase úplně zoufalá a manžel mi nečekaně povídá: ,Už se netrap, dítě si prostě adoptujeme. Bude naše, už teď se pro nás někde jistě chystá na svět.‘ V tu chvíli se mi fakt doslova změnil svět. Najednou mi přišlo úplně přirozené vzít si – jak se říká – cizí dítě, které jsem sice neporodila, ale které se opravdu narodilo pro mě a mého manžela, jen skrze nějakou jinou ženu. Ještě večer jsme si na internetu našli, jak postupovat, a druhý den ráno se dostavili na městský úřad k sociální pracovnici oddělení sociálně právní ochrany dětí. Nedá se říct, že by byla zrovna vstřícná či nadšená z našeho rozhodnutí, asi z přirozené nedůvěry, ale v klidu a profesionálně nám vysvětlila další postup a předala k vyplnění žádost o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli.“ Tímto rozhodnutím v České republice ročně projde asi tisíc párů, i když počty značně kolísají. Doba čekání na osvojení se pohybuje v průměru kolem dvou tří let. Osvojení představuje jen jednu z variant, které náš právní systém umožňuje v rámci tzv. náhradní rodinné péče. Dítě si taky můžete vzít do pěstounské péče, která funguje s trochu jinými podmínkami. Dítě ve vaší pěstounské péči totiž má někde své rodiče i s jejich právy směrem k nim. V praxi to znamená, že dítě, o které pečujete, má to štěstí, že nemusí žít v dětském domově, ale není nikdy zcela vaše. Jeho rodiče se s ním mohou vídat a v případě, že se jejich poměry změní, mohou získat dítě zpět do své péče.

Kdo je rodič
Ten, kdo dítě zplodí? Ten, kdo ho vychovává? Rodičovství nelze definovat tak jednoznačně. Existuje rodičovství biologické, sociální, psychologické, právní… Neexistuje žádný hlas krve, dokládal svými studiemi profesor Zdeněk Matějček, guru náhradního rodičovství a dětský psycholog světového formátu. „Jsem o tom přesvědčena,“ potvrzuje ze své zkušenosti sociální pracovnice Petra Marková. „Skutečně přijmout dítě cizí nebo vlastní je stejné. Dítě nepozná, že máma nebo táta nejsou ,biologičtí‘, pozná však, zda ho mají, nebo nemají opravdu rádi. Myslím, že na propagaci existence takzvaného hlasu krve mají olbřímí podíl média s pořady a formáty o hledání rodiny a příbuzných, v nichž si žena s jejich pomocí po třiceti letech vzpomene, že jednou někde porodila, a začne svého potomka hledat. Pokud se dítě cítí přijaté, nestará se tolik, zda je, či není osvojené. Má svou plnoprávnou rodinu. Argumenty o dědičnosti považuju spíš za výmluvu líných rodičů.“ Je ale jasné, že každé dítě chce své kořeny znát. Podobně to vnímá a na příkladu své dnes sedmnáctileté dcery Bětky dokládá Aneta, která sama navíc pracuje v neziskové organizaci zaměřené na pomoc rodinám s dětmi v náhradní rodinné péči: „Přestože Bětka odmalička ví, že je adoptovaná, a mluvíme o tom, pokud se zeptá, nikdy se nestalo, že by měla potřebu biologické rodiče hledat nebo se nějak zvlášť vyptávat, a to i přesto, že jsme jí v této možnosti nabídli pomoc. Odmala správně chápe, kdo jsou její rodiče, i když je to trochu složitější než u jejích přátel.“

Na dlouhou trať
Když se rozhodnete pro osvojení dítěte, musíte podat zmíněnou žádost včetně příslušných potvrzení, které vám vyjmenují na úřadě (o zdravotním stavu, zaměstnání, příjmu atd.). Pak čekejte návštěvu sociální pracovnice u vás doma, aby si ověřila, že máte vhodné prostředí pro výchovu dítěte a prostě žijete řádně. Následně předá celý spis příslušnému oddělení na krajském úřadě (v Praze na magistrátu). „Zdálo se mi, že se všechno hrozně táhne. Na návštěvu sociální pracovnice jsme čekali asi tři měsíce, což mi přišlo nekonečné, protože bylo jasné, že teprve pak nás zařadí, a ještě nás čekají testy, a teprve potom nastane to skutečné čekání, až se někde objeví dítě, pro které bychom byli ti správní rodiče,“ vzpomíná Lada.
„Lidé, kteří se rozhodnou pro adopci prvního, a pro ně často jediného dítěte, bývají obvykle velmi citliví na přístup okolí, zvláště na procesu zúčastněných profesionálů,“ dodává sociální pracovnice Petra Marková. Obzvlášť ženy, které nemohou otěhotnět či donosit dítě, procházejí vysokou mírou stresu. Když se pak rozhodnou pro adopci, bývají někdy rozladěné tím, že musejí vyplňovat dotazníky, projít psychologickými testy, sdělovat úřadům intimní informace. „Nic mi tolik nevadilo jako dodat písemné potvrzení od lékaře, že jsem opravdu neplodná. Ani otázky, zda jsem alkoholička nebo jak často máme s manželem sex. Nevím proč, ale to mne opravdu dostalo nejvíc. Kdybych přece mohla mít vlastní děti, nestála bych tady,“ potvrzuje Lada. Nakonec vás už čeká jen školení žadatelů čili příprava k přijetí dítěte do rodiny. Jedná se o povinný kurz, v němž se prostřednictvím odborníků z různých oblastí, jako je pediatrie, právo či psychologie, dozvídáte, co vás může potkat při péči o osvojené dítě.
Všechny požadavky, testy a ostatní podoby procesu osvojení ale nejsou samoúčelné. „Přestože v médiích často slýcháme, že dětské domovy nebo kojenecké ústavy praskají ve švech, většina těchto dětí není vhodná pro nezrušitelné osvojení, tedy lidově adopci,“ uvádí Petra Marková. Především proto, že nejsou právně volné, jejich rodiče k nim stále mají svá práva, projevují o ně zájem. Ten zájem se často omezuje na pohlednici jednou za čtvrt roku nebo telefonát či e-mail. V důsledku tohoto děti v případě, že je to možné a mají štěstí, jdou do pěstounské péče, jinak zůstávají v ústavech až do své dospělosti, a ani pak je nečeká zrovna růžová budoucnost. „Právně volných dětí vhodných do osvojení tolik není, žadatelé jsou ve velkém převisu, proto i čekací lhůty se pohybují v řádu roků,“ vysvětluje Petra Marková.

Kdo s koho
Z praktického hlediska se osvojení pojí s řadou otázek, s jejichž pomocí se vybírají vhodní rodiče pro dítě. Ne rodičům vhodné dítě, ale dítěti rodiče. „Samozřejmě se vás kromě jiného ptají, jaké dítě byste byli ochotni přijmout, na jeho věk, etnikum nebo třeba i míru zdravotního omezení,“ dodává Lada a pokračuje: „My jsme si byli vědomi svých limitů. Chtěli jsme zdravé české dítě do jednoho roku, i když v určitých chvílích touhy bych ochotně přijala jakékoliv dítě. Ale věřte mi, že se vyplatí naslouchat rozumu.“ Lada svým přístupem ukazuje, že potřebujete znát svoje síly i motivaci k osvojení dítěte. Musíte mít nejen snahu utvořit úplnou rodinu, ale také ochotu a sílu skutečně přijmout dítě, které bude láskyplně vychováváno. K novým rodičům totiž přichází malý člověk, jenž už má svou „minulost“, i když třeba jen tříměsíční. S ní se nedokáže každý vyrovnat. „Když si nás zavolali, že se máme dostavit k naší sociální pracovnici, bylo jasné, že pro nás mají dítě,“ vzpomíná Martin, který společně s Klárou vychovává pětiletého Adama. „Bylo to skutečně tak. Jednalo se o dvouměsíčního zdravého chlapečka, jehož jeden z rodičů byl českého a druhý vietnamského původu. A bez obalu musím přiznat, že to byl pro nás v první chvíli šok. Dítě jsme strašně chtěli, od našeho rozhodnutí o osvojení už uběhly skoro tři roky, my jsme měli doma zařízený dětský pokojík a denně doufali, že nám zavolají. Teď jsme ale váhali a vzali jsme si čas na rozmyšlenou do druhého dne, v hlavě pořád podobu roztomilého klučíka z fotografie, kterou nám ukázali. Zapadli jsme s Klárou beze slova do nejbližší kavárny, koukli na sebe a v tu chvíli bylo jasné, že do toho jdeme. Do druhého dne jsme jen promýšleli detaily a hlavně se těšili, ale jasno jsme měli.“ Klára doplňuje Martinova slova: „Shodli jsme se, že my jsme si svým rozhodnutím jistí. Ale báli jsme se, jestli Adama budeme schopni správně vychovat a bránit ho proti eventuálnímu rasismu v naší společnosti. Za celých pět let, kdy jsme všichni spolu, jsme se s ním ale nesetkali, asi i proto, že Adam je totálně dokonalý,“ směje se Klára.

Je to tu
V jednu chvíli, dříve či později, se vytouženého telefonátu dočkáte. „Seděla jsem zrovna u kadeřnice, když mi zavolali,“ vzpomíná Lada. „Druhý den jsme s manželem už v osm ráno stepovali před kanceláří sociální pracovnice. Ta nám ukázala fotku Maji, podala všechny informace, které o ní měli, a poslala nás, ať se na ni jedeme podívat do krizového centra, kde byla v tu dobu umístěna. Jak jsem se na fotku podívala, bylo mi jasné, že je to ona, to naše dítě. Nechtěla jsem se na ni jet podívat, protože jsem měla strach, že od ní už nedokážu odjet. A skutečně to bylo těžké, ale naštěstí jsme si pro ni natrvalo mohli přijet už za tři dny. Pak jsem s ní mohla zůstat doma, vlastně napořád.“ I širší rodina reagovala báječně. Všichni chtěli dítě vidět a pochovat si je. Nebo dokonce vzít k sobě na návštěvu. „To jsme ale nemohli dovolit a bude ještě dlouho trvat, než Maja bude moci být někde sama bez nás. Adoptované děti, ať už miminka, nebo starší, musejí v prvních měsících doma především nabýt jistotu, že ten, kdo o ně v tuto chvíli pečuje, je tu pro ně navždy a už tomu nebude jinak. Přestože celé své rodině bezmezně věříme, musíme brát ohled na Maju. Ta jistotu zatím nemá, nechápe a nerozumí, že u nás zůstane napořád, je malá. I úplná miminka tuhle porušenou vazbu cítí a na nových rodičích záleží, aby ji pomohli znovu vybudovat,“ zdůrazňuje Lada. V tuto chvíli mají s manželem Maju v tzv. předadopční péči, do doby rozhodnutí soudu o osvojení, která podle nového občanského zákoníku trvá nejméně šest měsíců. Lada nastoupila na rodičovskou dovolenou a teď už mladému páru nic nebrání být běžnou rodinou. „Čeká nás soud, abychom si mohli Maju nezrušitelně osvojit. Poté ji budeme moci oficiálně přejmenovat a v jejím rodném listu budeme zapsáni jako rodiče. Změní se i rodné číslo, tedy čtyřčíslí za lomítkem. Ale to už jsou pro nás jen formality,“ usmívá se Lada.

Autor: Cosmopolitan
Foto: shutterstock

Další články z rubriky

Nedávno mě na blogu Denisy Říhy Palečkové zaujal článek, ve kterém se  autorka a známá lektorka intimní komunikace zamýšlí nad zkušenostmi ze své desetileté praxe. „Potkala jsem desítky žen, které se svému muži snažily roky něco důležitého sdělit. Že jim něco vad...(Pokračování...)
1. První zmínky o makronkách se objevují v italských klášterních spisech z 9. století. Benátští mniši tehdy křehké cukrovinky nejen sami vyráběli, ale i prodávali. Šlo o jednotlivé kousky „sušenek“ z bílků a mandlové mouky – bez příchuti...(Pokračování...)
Když Lisa Eldridge, dvaačtyřicetiletá, uznáváná make-up artistka a hvězda beauty tutorialů prohlásila, že rozmach sociálních médií je tím nejlepším, co se ve světě zkrášlování kdy přihodilo, stala se u svých vrstevníků terčem posměchu. „Ani mi o tom nemluvte,“ odsekla...(Pokračování...)
Tahle sladce vonící popínavá rostlina s chomáčky bílých květů pochází z tropických a subtropických oblastí. V mírném podnebí by původní odrůda nepřežila, ale její věhlas se do chladnějších oblastí rozšířil natolik, že podnítil botaniky k vyš...(Pokračování...)
Když se muže dotknete v rozkroku, a to jakkoliv, projede jeho tělem silné vzrušení. Bohužel poslední věc, na kterou se ve slastném okamžiku zmůže, je navádět vás, jak máte s jeho nádobíčkem správně zacházet. „Hlavní erotogenní zóny muže jsou přitažlivá žena a jeho penis,“ shrnuje p...(Pokračování...)

Mohlo by se Vám líbit

I když nejste zrovna těhotná – ani se o to v posledních měsících nesnažíte –, nejspíš vás občas napadne, jak asi mateřství ovlivní váš...
Považujete vlastního bratra za cizího člověka? Sestru vídáte jen na návštěvách u rodičů? Anebo si s pokrevně nejbližším příbuzným...
Na loukách je v hojnosti a můžete ho pěstovat i doma. Silné bolesti a nepravidelná menstruace můžou být minulostí.
Jak to vypadá, když dospělák tančí choreografii podle malého prcka? To vám ukáže James Corden a Gwyneth Paltrow.
Na začátek týdne pro vás máme odlehčenou fotogalerii plnou rozkošných novorozeňat, která mají kštici jako dospělák. To vás dostane!
Tohle vás dostane! Pokud občas nemůžete uspat své dítě, vyzkoušejte jednoduchý a velice příjemný návod.
Plánovaly jste, že spolu budete vozit kočárky, jenže zatímco vaše ratolest už odříkává básničky, kamarádce se nedaří otěhotnět. Co se...
© 2013 Bauer Media Praha v.o.s., www.stratosfera.net | online inzerce | předplatné časopisů | kontakt
JenProKrásu.cz - Vše, co žena potřebuje vědět, aby byla krásná