Potkali jsme se daleko od jejího losangeleského domova – v malé kavárně v australském Sydney. Seděla obložená několikerými novinami a studovala horoskopy: „Kozorozi budou mít krušný týden,“ směje se. „Ne že bych věřila každému bulvárnímu plátku, ale v těchto novinách se většinou trefí. Nejsi náhodou Váha? To by nám totiž podle nich hrozila skoro rvačka,“ ujišťuje se. Váha nejsem, můžeme si v klidu dát kafe… „Austrálie je moje srdeční záležitost – úplně jsem se do ní zamilovala, když jsme tu točili Supermana. Barvy jsou tu jiné než kdekoli jinde. Pronikavé, jasné, ostré světlo. Vyjeli jsme si dokonce do vyprahlých australských plání, měli jsme možnost potkat pár domorodců s jejich hudebními nástroji digeridoo. Chvíli jsme s nimi pobyli a ty zvuky nás dostaly do transu,“ vzpomíná Kate na svůj první výlet do divočiny.

Zdá se mi, že Kate za posledních pár měsíců přibrala. Za normálních okolností si tuhle poznámku většinou takticky odpustíte, ale v jejím případě to měla být lichotka. „Nabrala jsem asi šest kilo a jsem za to moc ráda. Právě v době, když jsem natáčela Supermana, jsem měla takové to období, kdy je člověk prostě dole. Rozcházela jsem se zrovna s Orlandem Bloomem, vůbec jsem si nebyla ničím jistá. Potíž byla v tom, že jsme oba pořád poletovali po světě a jako na potvoru vždy každý na jiné půlce zeměkoule. Takový vztah je těžké udržet. Vlastně jsme v těch vzácných chvilkách, ve kterých jsme se viděli, místo mazlení se, povídání a sdílení příjemných věcí neustále řešili věci nepříjemné, takže jsme vztah raději utnuli. Byla jsem z toho smutná a ještě se k tomu přidala nemoc babičky, která nakonec zemřela. Když jsem v takovém stavu, žaludek se mi stáhne a vůbec si na jídlo třeba dva dny nevzpomenu! A kila letí dolů – mám ten typ metabolismu, že když dva dny nejím, shodím dvě kila, ale abych je nabrala, musím se týden přejídat. Což mi spousta lidí závidí, a když budu upřímná, je to sice fajn, ale když pak přijde jakýkoli stres, je z vás kost a kůže raz dva. Bulvár ze mě dokonce udělal anorektičku…“