Vydáno: 9. 6. 2017  /   Aktualizováno: 9. 6. 2017
Ženy mění svět: Catherine Deneuve
Skvostná herečka, vyhledávaná modelka, celoživotní filantropka nebo matka-samoživitelka. V čem všem je francouzská hvězda dodnes inspirací?
Čtěte více: Catherine Deneuve

Píše se rok 1964. Ve francouzských kinech má premiéru hudební komedie Paraplíčka ze Cherbourgu, v níž září jednadvacetiletá Catherine Deneuve. Ta se ze dne na den promění v hvězdu první kategorie. Postupně natočí víc než sto filmů, posbírá spoustu filmových cen a vyslouží si přezdívku „první dáma francouzského filmu“. Její životní heslo? „Nikdy jsem nedodržovala konvence. Vždycky jsem si razila vlastní cestu. Z domova jsem odešla, protože mi přišlo správné vylétnout z hnízda. Do manželství jsem se vrhla proto, že jsem to tak cítila, a děti jsem měla právě tehdy, když jsem je moc chtěla mít.“

Dcera umělců se vrhá do světa umělců
Narodila se 22. října 1943 v Paříži jako Catherine Fabienne Dorléac coby třetí ze čtyř sester. Její otec Maurice Dorléac i matka Renée Simonot byli herci a babička pracovala v divadle Odeon jako nápověda. „V dětství jsem chtěla být architektkou, malířkou nebo módní návrhářkou,“ vypočítávala budoucí hvězda. „Také jsem milovala zvířata, nejvíc mě bavilo pozorovat hlodavce. Doma jsem chovala myš.“ V roce 1956 debutovala pod svým rodným jménem Catherine Dorléac, a to ve snímku Les Collégiennes. O čtyři roky později se objevila s o rok starší sestrou Françoise ve filmu Les portes claquent, a aby si příbuzné diváci nepletli, zvolila si Catherine příjmení Deneuve (podle rodného jména své matky). „Když mi pak nabídli další roli, ocitli se moji rodiče před volbou, jestli bych neměla kvůli filmování opustit školu. Moji matku ta představa vůbec netěšila, ale otec řekl: ,Jestliže bude šťastná, tak proč ne?‘“

Svatba po dvou týdnech
„Šlo o lásku na první pohled,“ prohlásila poté, co se v roce 1962 v klubu Épi na Montparnassu seznámila s režisérem Rogerem Vadimem, mužem o celých patnáct let starším. „Bylo mi devatenáct. Roger mě zasvětil do prostředí bohémů, po jeho boku se ze mě stala žena.“ Catherine si zahrála v jeho filmu Le Vice et la Vertu a 18. června 1963 se jim narodil syn Christian. Už v době, kdy byla těhotná, dostala nabídku na hlavní roli ve filmu Paraplíčka ze Cherbourgu a natáčení odstartovalo hned dva měsíce po jejím porodu. Ve stejném roce zapózovala i pro magazín Playboy. O dva roky později ji režisér Roman Polanski svěřil roli vražedkyně, a sice v thrilleru Repulsion. V té době Catherinin vztah s Vadimem už dávno nefungoval. Když Catherine potkala o šest let staršího anglického fotografa Davida Baileyho, zamilovali se do sebe natolik, že se po dvoutýdenní známosti spontánně vzali. Obřad se konal 18. října 1965 v Londýně a za svědky jim šli Catherinina sestra Françoise Dorléac a zpěvák Mick Jagger. V roce 1967 Catherine režíroval Luis Buñuel ve filmu Kráska dne a ve stejném roce se opět sešla na place se svojí sestrou – v hudebním filmu Slečinky z Rochefortu. „Teď si představte, že máte vysoké podpatky, na hlavě paruku, venku je 40 stupňů a musíte zvládat náročnou taneční choreografii!“ Nedlouho po natáčení však její pětadvacetiletá sestra tragicky zahynula při autonehodě. V knize Elle s’appelait Françoise, kterou Catherine zvolila jako následnou terapii, napsala: „Odešla nejdůležitější osoba mého života. Velmi dlouho jsem se nemohla ze ztráty sestry vzpamatovat. Byla jsem jako v bezvědomí. Neustále jsem musela něco dělat, pořád jsem se někam přesouvala, natáčela jeden film za druhým… jen, abych zapomněla.“ V těžké chvíli Catherine zklamal i druhý manžel. „Když jsem potřebovala jeho podporu nejvíc, dal přednost práci,“ truchlila umělkyně. Odešla od manžela v roce 1967, ale na oficiální rozvod došlo až v roce 1972.

Muži, filmy, modeling
„Nemusíte o něj žádat. Ví, co chcete – Chanel,“ prohlašuje tahle svůdná herečka s rozevlátými vlasy a podmanivým hlasem ve videích ze 70. let, kdy se energicky vrhla na modeling a stala se tváří kampaně na parfém Chanel No. 5. Ve stejné době okouzlila i návrháře Yvese Saint-Laurenta a stala se jeho múzou. V roce 1971 se při natáčení filmu Tohle se stává jen druhým setkala s italským hercem Marcellem Mastroiannim a šlo o lásku na první pohled. „Do Marcella jsem se zamilovala už při první čtené zkoušce. Marně jsem si v duchu opakovala, že je zadaný.“ O devatenáct let starší a ženatý Mastroianni se ovšem románku s krásnou kolegyní ani trochu nebránil, a tak se rozjel jejich čtyřletý vztah. Za tu dobu spolu natočili i pět filmů. Když Catherine otěhotněla, přála si, aby se Marcello rozvedl. Neudělal to a stal se dalším mužem, který francouzské umělkyni ublížil. Dcera Chiara se jí narodila 28. května 1972 a už pět měsíců po porodu Catherine nakráčela do filmových ateliérů. Významnou roli si střihla v upírském filmu Hlad, a to po boku Davida Bowieho. Ve scénáři se ukrývalo i pár peprných lesbických scén s herečkou Susan Sarandon, která skandálně poznamenala: „ Když jsem si přečetla, že moje postava je opilá, ohradila jsem se na scenáristu: Vážně? Musíš být opilý, abys šel do postele s Catherine Deneuve? Myslím, že ne. Nebylo by to lepší dobrovolně?“ Catherine Denevue se tak stala nejen sexuálním symbolem, ale paradoxně propůjčila tvář i národnímu symbolu francouzské republiky – Marianně. „Jsem na každé radnici,“ prohlašovala překrásná herečka s úsměvem. A její aktivity s prvními vráskami nekončí – na prahu čtyřicítky propaguje kosmetiku pro mladé a v roce 1986 založila vlastní značku parfému Deneuve. Designuje brýle, boty nebo šperky.

„Selfies? Nic pro mě!“
Catherine Deneuve je držitelkou spousty ocenění. Za snímky Poslední metro a Indočína získala Césara, nejprestižnější ocenění francouzského filmu. Za Indočínu byla dokonce nominovaná i na Oscara. A její vnímání slávy? V květnu 2015 si v Cannes novinářům postěžovala: „Ve Francii už nejsou žádné hvězdy. Hvězda je někdo, kdo by měl být viděn jen málo a potom zůstat skrytý, rezervovaný. Nástup sociálních médií digitální éry ovšem přinesl narušení soukromí, ke kterému dochází všude a neustále. Vidíme množství lidí, kteří jsou velmi slavní, mají miliony followerů, a přitom neudělali absolutně nic. Myslím, že mobilní telefon je užitečný, ale já ho vypínám, když je potřeba. Je báječné mít možnost fotografovat, ale selfies nesnáším.“

Stále v kondici
„Sázím na tlumené barvy, které občas okořením rudým akcentem,“ prohlašuje nestárnoucí herecká a módní ikona. Stala se jednou z ambasadorek módního domu Louis Vuitton pro jaro/léto 2014 a nechyběla na letošním pařížském fashion weeku. Kromě toho píše knihy, namlouvá audioknihy, vydala písňové album… Bojuje proti chudobě ve světě, proti násilí na ženách, za práva homosexuálů, dává nemalé částky na výzkum rakoviny. „Žiju úplně normálně. Stojím ve frontě, ráda si vyjdu ven s přáteli, do restaurace nebo do kina,“ tvrdí s úsměvem žena, která i ve svých třiasedmdesáti udivuje svět krásou a grácií.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle stojí za přečtení: Catherine Deneuve: A l’ombre de moi-même; Catherine Deneuve: Close Up and Personal (publikované deníky).
Lisa Downing a Sue Harris: From Perversion to Purity: The stardom of Catherine Deneuve (memoáry).

Autor: Cosmopolitan
Foto: shutterstock
© 2013 Bauer Media Praha v.o.s., www.stratosfera.net | online inzerce | předplatné časopisů | kontakt
JenProKrásu.cz - Vše, co žena potřebuje vědět, aby byla krásná