Vydáno: 9. 11. 2016  /   Aktualizováno: 9. 11. 2016
Zdraví
Proč mají všichni panické ataky
Náhlý záchvat úzkosti, nemožnost někoho vidět, mluvit, někam jít, cokoliv dělat. Přitom by to do vás nikdo nikdy neřekl! Co se to děje moderním ženám?
Čtěte více: úzkost, panika, ataky

„Před usnutím jsem si normálně četla, když mě z ničeho nic popadla neovladatelná vlna úzkosti. Sevřel se mi hrudník a začala jsem se dusit, jako bych se topila. Mým tělem projížděly nepopsatelné křeče a záchvaty paniky. Byla jsem si jistá, že mám infarkt. Hrozně jsem se bála, že umřu!“ vzpomíná grafička Zita na první panickou ataku, kterou prodělala ve 27 letech. I když tu noc mladá žena skončila na pohotovosti, kde dostala léky a doporučení zajít na psychiatrii, celou záležitost nakonec nechala plavat. Hned další ráno se už cítila dobře, a když se panické stavy nevrátily, prášky hodila do koše. Historie se opakovala o třináct let později, když Zita prožívala šok a smutek z tragické smrti své kamarádky. K záchvatu panické hrůzy se tentokrát přidaly i závratě a halucinace. „Panikařila jsem, že na mě padají stěny pokoje a že se o mě pokouší mozková mrtvice. Až paní doktorka v nemocnici mi dala brožuru o panických atakách, ve které jsem se do puntíku našla. To poznání, že nemám ani mrtvici, ani infarkt, mi hrozně ulevilo.“ Že jste dosud o panické poruše neslyšela? V žádném případě si ji nepředstavujte jako doménu rozklepaných žen, které mají potíže s asertivitou, sebevědomím nebo mluvením na veřejnosti. S nezvladatelnými záchvaty paniky se potýkají i takové veřejným vystupováním ostřílené hvězdy, jakými je Ellie Goulding, Adele nebo Kristen Stewart. Když Emma Stone natáčela film Bláznivá, zatracená láska, musela za ni v náručí Ryana Goslinga zaskočit náhradnice. Herečku totiž vyřadila z provozu hodinová panická ataka. Později se Emma Stone nechala slyšet, že se s nekontrolovatelnou úzkostí potýkala už během dospívání, kdy ji na návštěvě u kamarádky zachvátila panika, že v domě uhoří.

Panika, panika, panika!
Jaký věk je kritický z hlediska prvních panických epizod? Porucha obvykle poprvé udeří mezi 15 až 24 lety. Druhým nejčastějším obdobím je střední věk od 45 do 54 let. „Někdy v průběhu života se objeví panická porucha u 1,4–3,5 % populace. Podobně jako u depresivních poruch jsou ženy postiženy dvakrát častěji než muži. S alespoň jedním nečekaným záchvatem paniky v průběhu každého roku má zkušenost cca 10–12 % lidí,“ komentuje Martin Anders z psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Napadá vás, odkud se panická porucha bere? Jaké má důvody? Lékař vysvětluje: „Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení. Jen někteří lidé jimi trpí ve specifických situacích, například v davu nebo při cestě autobusem. Příčina  panické poruchy není známa, ale ukazuje se určitá rodinná vloha pro toto onemocnění. Až 75 % postižených udává přítomnost významného životního stresu v době první ataky.“ Account manažerka Pavla přikyvuje, vyrůstala s poněkud úzkostnou, puntičkářskou matkou. Každopádně věří, že si panickou ataku vyvolala tak trochu sama – workoholismem. „Po promoci jsem měla nutkavou představu, že když nevyužiju každou příležitost na 120 %, nedokážu kariéru správně nastartovat. Obětovala jsem práci všechen volný čas – páteční večery, víkendy, dovolené. Čím víc zakázek jsem šéfům a klientům naslibovala splnit, tím rostl můj vnitřní pocit přetlaku, že nic nestíhám a nezvládám.“ Po půlroce workoholismu už byla Pavla tak přetažená, že nedokázala v klidu ani usnout nebo povečeřet s přáteli. „Panická ataka mě přepadla, když jsem byla doma sama. I když jsem si lehla, srdce mi bušilo, jako by chtělo explodovat, a nemohla jsem popadnout dech. Úplně mě paralyzovala iracionální hrůza, že umřu, že mi nikdo nepomůže.“ Když lékaři Pavle sdělili, že má srdce zdravé, pouze si ničí tělo šíleným pracovním nasazením, rozhodla se docházet na terapii. „Není pravda, že bych nezvládala stres a náročnou profesi. Naopak – v práci potřebuju adrenalin a nové výzvy, musím si jen víc hlídat své hranice. Učím se odpočívat a nehrát si na superhrdinku, která potřebuje světu dokazovat, jak je všehoschopná a dokonalá.“

Instinkty a rozum
Zdá se vám šílené, že lidské tělo totálně zpanikaří, i když se nacházíte se v bezpečí domova? Při panické atace organismus mobilizuje síly pudově, asi jako by vás honil po lese hladový grizzly. Což nás přivádí k vysvětlení, proč se panická úzkost nedá ovládat – mozek je na přírodní instinkty krátký. Už od doby pračlověka, který musel bojovat o přežití s kdejakou havětí, se ve stavu ohrožení aktivuje sympatický nervový systém, regulující instinkty. Krev se přelévá do velkých svalů, potřebných k boji, tělo zaplavuje adrenalin a noradrenalin, takže srdce bije na poplach. Pud sebezáchovy doslova velí: Bojuj, nebo prchej! Potíž je v tom, že při panické atace ohrožení nepřichází zvenku, ale zevnitř. Žádný skutečný, oběda chtivý medvěd tu není, smrtelná hrozba má pouze psychologickou povahu. Technologicky vyspělá Generace Y, narozená mezi lety 1980 a 2000, sice už nemusí prchat před smečkou lítých šelem, přesto dává smysl, že se nejedna soudobá žena cítí jako štvaná zvěř. Města hekticky pulzují davem lidí, kteří se bez ustání ženou za výkonem, vzájemně soupeří, předhánějí se. Díky sociálním sítím můžeme mít 24 hodin denně na očích to, jak žijí druzí, což může vést k obrovskému tlaku a k nutkání neustále se s někým porovnávat. Rázem jsme doma: Všechny tyto stresové faktory vytvářejí optimální podhoubí pro rozvoj panické poruchy.

Můžete se bránit?
Pakliže panická ataka přichází nečekaně, bez ohlášení, mohou se před ní ženy vůbec nějak bránit? Psychiatr Martin Anders se v praxi často setkává se začarovaným kruhem: Jakmile pacientka jednou panickou epizodu prodělá, už jen očekávání dalšího záchvatu v ní budí trvalou úzkost, strach a napětí. Účinná pomoc přesto existuje – jak psychoterapeutická, tak farmaceutická. „Z psychoterapeutických směrů se uplatňuje zejména kognitivně-behaviorální terapie, kde se používá technika postupného, pacientem řízeného vystavování se obávaným situacím. Postupně se tak mění rámec, v jakém se nemocný vidí. Důležitou součástí léčby je také úprava životního stylu i spánkového režimu a osvojení relaxační techniky.“ Dojde-li přímo na farmaka, celosvětově uznávanou jedničkou jsou léky, které mění poměr neurotransmiterů v mozku. Tato léčiva zpětně vychytávají tak řečený hormon štěstí, serotonin, který by se za běžných okolností transportoval ven z mezibuněčného prostoru jako přebytečný. V řadě případů ale k lepší toleranci záchvatů stačí, aby žena pochopila, co ji vlastně trápí, a zbavila se nejistoty. Grafička Zita uvádí, že když se u ní záchvaty paniky začaly nevyzpytatelně objevovat i dvakrát týdně, nastudovala si odborné brožurky a naučila se nástup paniky vydýchat. „Panické ataky jsou děsně nepříjemné, strašidelné! Pořád se mi vracejí a nedají se ovládat. Ale už se do toho strachu aspoň nepropadám tak hluboko, když vím, že záchvat přejde a dá se vydržet. Cítím se po těch epizodách paradoxně silnější, vděčná, že mě nezničily. Míň se stresuju a užívám si chvíle obyčejného tichého klidu. To jsou radosti, které jsem dřív neznala.“

Jak poznáte, že vás zachvátila panika?
Třesoucí se ruce a nohy, návaly horka a chladu, pocity na zvracení, bušení srdce, zrychlený dech. S takovými symptomy jste se dost možná setkala i pod vlivem bláznivé zamilovanosti, pracovního stresu nebo trémy před veřejným vystoupením. Při panické atace ženy prožívají intenzivní strach a psychickou nepohodu. Mezi typické příznaky patří: bolest na hrudi, točení hlavy, závratě, brnění končetin, obava ze smrti nebo ze ztráty kontroly nad vlastním tělem. Nezřídka se panikařícím ženám během záchvatu zdá svět nereálný, vidí okolní dění jako film. Obecně platí, že se u vás musí vyvinout alespoň čtyři symptomy současně, aby se dalo mluvit o panické poruše.

Autor: Cosmoplitan
Foto: shutterstock

Další články z rubriky

„Při práci s notebooky je důležité využívat dynamické změny pozice a úlevové polohy, při kterých se svaly protáhnou a zrelaxují. Při sezení mějte široce rozkročené dolní končetiny, stehna mohou směřovat pod mírným úhlem dolů. Na židli seďte tak, aby se vaše nohy dotýkaly země...(Pokračování...)
Znáte to. V práci jste se chtěla blýsknout novou pouzdrovou sukní, jenže už v tramvaji se vám břicho nafouklo natolik, že byste se nejradši vrátila domů převléknout do tuniky a tepláků. „Co jsem to zase snědla?“ proklínáte se? Stop. Odborníci doporučují, abyste se zamyslela spíš nad t...(Pokračování...)
Začalo to nenápadně. „Kdykoli jsem se na svého přítele podívala, tvářil se tragicky,“ popisuje proměnu svého přítele třiatřicetiletá Zuzana. „Ať jsme měli na večer nebo víkend jakýkoli plán, obvykle prohlásil: ,Já nemám chuť. Jdi sama.‘“ Petr byl čím dál skleslej...(Pokračování...)
Roky se doporučuje obézním, aby jedli pětkrát denně malé porce, počítali si kalorie a hlavně aby nehladověli! Ne každému ale tato metoda vyhovuje, a přestože se z krátkodobého hlediska může jevit jako účinná, její dlouhodobá efektivita je sporná, a to i podle studií. Každý, kdo někdy tímto...(Pokračování...)
Proč mám nažloutlé zuby? Odstín zubní skloviny je daný od přírody, ale ovlivňuje ho i to, jak moc přes sklovinu prosvítá žlutavá zubovina. K vaší genetické výbavě se pak navíc může přidat věk, prodělané nemoci, léky, které berete, i skutečnost, jak o svoje perličky pečujete…...(Pokračování...)

Mohlo by se Vám líbit

Něco vás ve vztahu pálí, ale než s tím na drahého vyrukujete, raději počkáte, než vychladnete? Vyplatí se vám tahle strategie?
S námi odoláte splínu i nemocem, jež by se o vás snad chtěly (nejen) v zimě pokoušet. Těmito tipy!
Zbavte se svého zlozvyku trávit v práci víc času než je třeba a naučte se žít naplno.
Nad každou dobrou zprávou vás napadne nějaké „ale“? Obavy vám svazují ruce i srdce? Tak nad tímhle čtením se šťastně nadechnete.
Zažeňte úzkost a stres akupresurou
Úzkost je zabijákem radosti. Naštěstí ji můžete snadno zahnat a potřebujete k tomu jenom své ruce.
© 2013 Bauer Media Praha v.o.s., www.stratosfera.net | online inzerce | předplatné časopisů | kontakt
JenProKrásu.cz - Vše, co žena potřebuje vědět, aby byla krásná